Tip na dovolenou :

V roce 2008 jsme dlouho váhali (mimo jiné i z finančních důvodů). No ale nakonec se nám povedlo vybrat moc pěkný kemp Výrovice. Chatička byla moc pěkná. Veranda byla skvělá pro ranní kávu a večerní posezení nad sklenkou vína ...
Koneckonců těšil jsem se až poznáme kraj vinic a ochutnáme moravské víno.

Cesta :

Tak dlouhou cestu jsme naplánovali se dvěma zástavkami. První zastávka byla ve Žďáru nad Sázavou. Opravená památka Unesco. Místo i okolí je moc pěkné. Protože pršelo, tak jsme se moc nezdržovali a mazali dál.  
 
 
 
 
 
 
 
 
Druhá zastávka byla na Pernštejně.
Tenhle hrad jsme prostě nemohli vynechat. A nelitovali jsme. Velká spousta malých místností. A je třeba pochválit i průvodce.

Kemp Výrovice

Po dlouhé cestě a všech zástávkách jsme v podvečer dorazili do kempu.
Všechno dobře dopadlo, ubytovali jsme se v chatičce a šli brzo spát. Prohlídku kempu jsme nechali až na další den ráno. Kemp je na výběžku, u přehrady zhruba severně od Vranova nad Dyjí. Samozřejmě bylo možno ráno koupit noviny a základní potraviny. Každý večer jsme zašli posedět na pivo, děti nanuka a hráli jsme stolní fotbal.
(Pozdě Večer pak na verandě chaty došlo i na to moravské víno)
V kempu pořádali různé akce , s hudbou. Moc příjemné posezení. Co se týče koupání tak nic moc. Ale pouze vinou suchého počasí. Kemp je na břehu přehrady. Letos bylo málo vody. Ale několikrát jsme se stihli i vykoupat.

Den První

Jako vždy na dovolené, chtěli jsme poznat naší zemi a tak jsme cestovali...
Náš hlavní cíl byly Jaroměřice. Zmínku o tomto zámku jsme viděli v pořadu o pramenech českých řek s Luďkem Munzarem. Jako první na trase byl Moravský Krumlov, ale ten nás trochu zklamal. Moc pěkný byl kostel na kopci nad Moravsým Krumlovem. Krásné posezení a krásný výhled. ...a dalo se zajet autem až k zámku. Projížděli jsme kolem Dukovan. I když jsme to tak úplně neplánovali, stavili jsme se tam. Pododně jako v Temelíně i zde je Informační středisko. Pak přišli Jaroměřice. Překrásný zámek s velkou zahradou. A opravdu stojí za návštěvu a procházku po zahradě. Zkoušel jsem panoramatickou fotku zahrady, ale bez stativu to není ono. Nakonec, cestou zpět jsme jeli kolem zámku Jevišovice. Byl zavřený a opravoval se. Tak někdy příště.

Den Druhý

Tento den byl naplánován směrem na jih. Znojmo a vinice
Kousek před Znojmem jsou Přímětice. Údajně největší křížový sklep na světě. Měli jsme štěstí a podívali jsme se i dovnitř. Sklep má skutečně tvar kříže. Z jedné strany je zakončen hotelem na druhém konci je hala na lisování vína. Zde se víno lisuje a stáčí dolů do sklepa, kde jsou zčásti tradiční sudy a zčásti moderní kovové tanky (svislý sud z nerezové oceli). Údajně kovové tanky jsou pro víno lepší než klasické sudy, protože v sudech se daleko hůře dá kontrolovat proces kvašení vína.

Pak jsme sjeli do Znojma. Dá se říct, že jsme ho celé projeli a zastavili u Louckého kláštera. Zde je prodejna vín. (Pár lahvinek jsme koupili) Ale hlavně v areálu jsou ukázky jednotlivých odrůd i s popisem, kde se pěstují, chuti a tak. Na ukázku jeden historický lis a povídání o historii vína na Moravě. Byla to příležitost k odpočinku a posezení v příjemném chládku. Pak jsme přejeli do Znojma a nejdřív do Informačního střediska. Dostali jsme pár výborných tipů, kam se podívat a stálo to za to. Napřed podzemí. Hodinu jsme s průvodkyní procházeli sklepení pod Znojmem. No a pak jsme se ještě vyšplhali na věž a byli jsme u známé Rotundy. Bohužel byla ten den zavřená. Údajně se tam pouští jen po skupinkách, protože jsou zde vzácné fresky z dob počátků Českého státu.

Prohlídka Znojma byla skoro na celý den. Ale náš cíl bylo ještě vidět jednu z největších vinic Šobes a tak jsme jeli ještě na jih. Cestou ještě byla zastávka v Šatově. Speciální sklípek. Nepoužívá se v současnosti ke skladování vína, ale jen pro prohlídky. Celý sklípek je vymalován kresbami. U vchodu je prodejna, kde jsme dostali ochutnat víno a zároveň jsme se dozvěděli něco o historii sklípku. Mohu doporučit. Stojí to za návštěvu a odjeli jsme s lahvinkou vína...
Vinici Šobes jsme našli, ale protože bylo pozdě, jen jsme se rozhlídli a jeli domů.

Den Třetí :

Na tento den jsme naplánovali 2 známé hrady Vranov a Bítov.
Cestou jsme potkali jednu raritu, větrný mlýn.

Hrad Vranov je krásný a taky stojí za podívání. Je pěkně opravený a fajn průvodce.









Pro hrad Bítov platí to samé co pro Vranov.
stojí to za to, chce to vidět...

Den Čtvrtý

Jedno z míst, které jsme prostě museli vidět byl Lednicko - Valtický areál.
Napřed jsme se stavili ve Valticích. Zámek krásný, ale hlavně pro mě nejhezčí bylo sklepení a prodejna vín. Tady jsme se dozvěděli o Galerii vín České republiky.




No pak přišla Lednice. Snad každý kdo tam byl, řekne , že na Lednici je potřeba si rezervovat celý den. Je to pravda a je na co se koukat. Nádhera , jak zámek tak okolí. Viděli jsme zámek, nemohli jsme vynechat tropický skleník. Prošli jsme se k Minaretu. To byl pěkný kus cesty. Celá rodina byla utahaná, ale já se na ten Minaret prostě musel vydrápat. Výška asi 60m ... Ještě jsme chtěli vidět Janův hrad, protože bylo relativně pozdě, vzali jsme to lodí. Janův hrad byl sice už zavřený, ale posezení u hradu bylo moc pěkné. Dali jsme nanuka a v klidu jsme poseděli. A pak hurá zpátky do kempu.

Den Pátý :

Další místo, které jsme chtěli navštívit, byl Mikulov. Krásný zámek, a známý obrovský sud na víno ve sklepě. (ten sud se nedal vyfotit, málo světla ...) Ve sklepě je kromě sudu i historický lis na víno a pár dalších věcí.



Cestou zpět jsme to vzali přes Pavlov. V Pavlově jsme měli velice poučnou zastávku v malé prodejně vín. Opět jsme koupili lahvinku, ale dostali jsme k tomu přednášku o tom jak se vína dělí : suchá, polosuchá, jakostní, přívlastková , atd.... Nakonec jsme vinaře dostali nevinnou otázkou , proč jsou řádky vinicích od shora dolů. Rovně z kopce dolů. Každý, kdo někdy sázel brambory ví, že se sází po vrstevnici. Každopádně naše otázka , vinaře tak znejistěla, že se musel jít poradit. Nakonec jsme se dozvěděli, že vše je podřízeno dostupnosti vinice traktorem a co nejlepšímu nasvícení sluncem.

Jako poslední krátká zastávka byly Věstonice a ona známá Věstonická Venuše. A pak už zpátky do kempu.

Den šestý :

Pro tento den byl náš cíl Špilberk a město Brno.
Špilberk je vlastně muzeum. Procházeli jsme chodbami a poznávali historii Brna. Určitě nejzajímavější bylo povídání o dobývání Brna Švédským vojskem za třicetileté války. Mimochodem Švédové Brno nedobyli, ikdyž měli ohromnou převahu. Odvaha obránců a šikovný velitel obrany dokázali nemožné.
Brno bylo pěkné, ale člověk na dovolené si chce přeci jen odpočinout. Tak jsem byl rád, když jsme se vymotali z města a zamířili dál. Chtěli jsme vidět Slavkov a Mohylu míru.


Shodou okolností v době, kdy jsme byli na dovolené v těchto místech , tak v rádiu běžel pořad Toulky českou minulostí s několika pořady věnovanými právě bitvě u Slavkova. Zámek Slavkov stojí za to vidět je pěkně opravený.
Začalo se kazit počasí, proto jsme unavený zamířili zpátky do kempu.

Den Sedmý :

Den naší cesty domů.

Uteklo to jako voda. Ráno jsme pobalili věci, rozloučili se s kempem a v klidu vyrazili k domovu.

Cesta dlouhá, den před námi. Naplánovali jsme zastávky u Macochy a zámek Boskovice. Na Macoše jsme měli docela kliku. Ikdyž normálně se tam vstupenky rezervují a prostě není možné se tam dostat, tak tím, že jsme dorazili hned ráno, zbyla na nás volná místa. Dolů nás svezla lanovka a jeskyně opravdu stojí za to. Krápníky fakt nádherný. No a závěrečná projížďka po Punkvě taky stála za to. Po prohlídce jsme si nahoře chvilku poseděli.

Poslední zatávkou naší dovolené byl zámek Boskovice. Zámek pěkně opravený a v restituci navrácený původnímu majiteli. Ale opět se potvrdilo, že průvodce udělá strašně moc. Výklad byl zajímavý a upoutal spoustou zajímavostí. Líbilo se mi, že majitel ponechal zámek k prohlídkám.

Tak to byla poslední tečka za naší dovolenou.

Závěrem :

Krásná dovolená. Krásný kraj. Poznali jsme zase kus naší země. Chtělo by to ještě jednu dovolenou na Moravu a prochodit Pálavské vrchy a pár dalších míst, která jsme prostě nestihli. A taky víno... Člověk je už opatrnější co vybírá, hlavně když vybíráme víno pro přátele a známé. I když já osbně pořád piju víno hlavně podle toho na co mám chuť.

no a příště ... snad Beskydy , nebo Jeseníky